Jump to content

Dolní Lukavice

From Wikipedie
Dolní Lukavice
náves
náves
Znak obce Dolní LukaviceVlajka obce Dolní Lukavice
znakvlajka
Lokalita
Statusobec
Pověřená obecPřeštice
Obec s rozšířenou působnostíPřeštice
(správní obvod)
OkresPlzeň-jih
KrajPlzeňský
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel1 105 (2024)[1]
Rozloha18,73 km²[2]
Nadmořská výška355 m n. m.
PSČ334 01 až 334 44
Počet domů421 (2021)[3]
Počet částí obce4
Počet k. ú.4
Počet ZSJ4
Kontakt
Adresa obecního úřaduDolní Lukavice 134
334 44 Dolní Lukavice
starosta@dolni-lukavice.cz
StarostaIng.Radek Hora
Oficiální web: www.dolni-lukavice.cz
Dolní Lukavice
Dolní Lukavice
Další údaje
Kód obce557684
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obec Dolní Lukavice se nachází v okrese Plzeň-jih, kraj Plzeňský. Rozlehlá ves je položena v údolí při řece Úhlavě asi 3 km severně od Přeštic a 20 km jižně od města Plzeň. Žije zde přibližně 1 100[1] obyvatel.

Historie

[edit | edit source]

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1216, kdy zde vládli páni z Lukavice, původně větev vladycké rodiny z Hrádku. V roce 1216 je zmiňován Štěpán (Stephanus de Lukauich), v roce 1243 bratři Bohuchval a Vitla z Lukavice, v roce 1354 bratři Vythla a Wilman, poté v roce 1366 Wilmanova vdova Zdeňka.

V roce 1423 je na dolnolukavické tvrzi uváděn Jan z Talmberka. Poté následoval rod vladyků z Řeneč, později se psali Lukavští z Řeneč. Lvík z Řeneč je zmiňován v roce 1437 a v roce 1452. Jeho vnuci Markvart a Lvík si v roce 1505 rozdělili lukavické panství – Lvík získal Dolní Lukavici, Markvart Horní Lukavici. Lvík zemřel v roce 1531 a o Dolní Lukavici se dělili jeho synové Petr a Vácslav. Petr postoupil svou půlku Vácslavově manželce Adličce z Nalžov. Poté byli dalšími majiteli Jiří, Vilém, Žofie z Bukova. Rod Lukavských z Řeneč vlastnil Dolní Lukavici do roku 1596, kdy jej synové Viléma prodali Jindřichovi Chlumčanskému z Přestavlk. Jeho dcery prodaly statek v roce 1603 Petrovi mladšímu z Říčan a ten jej v roce 1615 prodal Jáchymovi Ladislavovi Loubskému z Lub a na Řenčích, který se stal zakladatelem pozdějšího velkostatku dolnolukavského, ke kterému v té době patřily vsi Vodokrty, Snopoušovy, Horní Lukavice, Lišice, Krasavce, Řenče, Osek, Libákovice, Plevňov, Knihy, Háje, Dolce.

Ladislav z Lub se účastnil v roce 1623 stavovského povstání proti císaři a přišel o majetek. Podvodem však získal majetek zpět a hned v roce 1623 jej prodal Ludmile Žákovcové ze Žákavy. Poté Dolní Lukavici vlastnili Jan Filip Krac ze Scharfensteina a Diviš Koc z Dobrše na Bystřici. Jeho synové statek v roce 1653 prodali Otovi Jiřímu z Helversonu. Ten o něj přišel, když statek propadl královské komoře na základě podvodu Ladislava z Lub z roku 1623.

Císař Leopold daroval v roce 1662 statek Františkovi Albrechtovi z Harrachu, který jej prodal Karlu Leopoldovi hraběti z Carretto-Milesima a ten jej v roce 1666 prodal hraběti Pavlovi z Morzinu. Jeho syn Ferdinad z Morzinu dal zbořit starou tvrz a nechal vystavět zámek. Za působení Morzinů panství vzkvétalo. Jeho syn Karel v roce 1780 prodal panství hraběti Karlovi Bedřichovi z Hofsfeldu na Gleichenu, od něj koupil panství v roce 1794 hrabě Hugo Damian ze Schönbornu[4], jehož rod jej vlastnil až do 20. století. V roce 1895 k panství Dolní Lukavice spojené s Příchovicemi patřilo 15 hospodářských dvorů, které obhospodařovaly 2 125 ha polí, 517 ha luk, 31 ha zahrad s 484 ha pastvin.[5]

V roce 1963 zde byla vybudována rozvodna Přeštice. Jednalo se o první rozvodnu napěťové hladiny 220/110 kV postavenou na území dnešního Plzeňského kraje.

Dne 25. dubna 2018 bylo schváleno usnesením výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu udělení znaku a vlajky obce.[6]

Části obce

[edit | edit source]

Pamětihodnosti

[edit | edit source]

Osobnosti

[edit | edit source]

Rodáci

[edit | edit source]

Významné osobnosti

[edit | edit source]

Obec je známá díky hudebnímu skladateli Josephu Haydnovi, který několik let působil na zdejším zámku jako kapelník u hraběte Karla Josefa z Morzinu.

Další významnou osobností spjatou s obcí je americký astronaut Jim Lovell, jehož předkové z matčiny strany odsud pocházeli.[7] Z Dolní Lukavice pocházela jeho babička Anna Mašková, rozená Tumpachová, dcera dolnolukavického truhláře. Po sňatku s Janem Maškem, synem šafáře Jiřího Maška z Horní Lukavice, emigrovali manželé v 80. letech 19. století do Spojených států amerických.[8] Jejich dcera Blanka se provdala za Jamese Lovella. Z jejich svazku se narodil James (Jim) Lovell. Sám Jim Lovell Dolní Lukavici navštívil v roce 2000.

Galerie

[edit | edit source]

Odkazy

[edit | edit source]

Reference

[edit | edit source]
  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].
  2. Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
  3. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
  4. ŠLÉGL, Adolf. Politický okres Přeštický. Přeštice: Nákladem C. M. Homana a Ant. Ouřady, 1925. S. 42–44. 
  5. ŽIŽKA, JAN, 1954-, Jan. Hospodářské dvory bývalých panství v Čechách. 1. vyd. Praha: [s.n.], 2016. 573 Seiten s. ISBN 9788086516851, ISBN 8086516857. OCLC 973568322 S. 398. 
  6. Usnesení č. 42, Usnesení výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu z 6. schůze ze dne 25. dubna 2018 k návrhu na udělení znaků a vlajek. [cit. 2018-05-12]. Dostupné online.
  7. Kapitánem Apolla 13 byl hrdý potomek Čecha. ČT24 [online]. [cit. 2023-04-19]. Dostupné online. 
  8. (OS). Syn české matky ve vesmíru. Pravda. 1965-12-17, roč. 46, čís. 301, s. 1. 

Literatura

[edit | edit source]
  • P. Rožmberský; J. Hajšman; V. Machová. Dolní a Horní Lukavice. Plzeň: České hrady 2004, edice zapomenuté hrady, tvrze a místa
  • Karel Foud; Tomáš Karel; Zdeněk Procházka. Jižní Plzeňsko I, Historicko turistický průvodce č. 12. Domažlice: Nakladatelství Českého lesa 1999, ISBN 80-86125-09-2

Související články

[edit | edit source]

Externí odkazy

[edit | edit source]